Autor :                        Jana Kuťáková

Studijní obor:             Náboženská výchova                         

Studijní program:       B7507 Specializace v pedagogice            

1.    Úvod

Téma, které jsem si zvolila pro svou seminární práci z předmětu Úvod do teologie  je pojem pokoje. Domnívám se, že výraz „pokoj“ je v obecném občanském životě vnímán velmi zploštěle a bezobsažně. Svět ve kterém se pohybujeme, tedy převážně svět lidí nevěřících a nábožensky vlažných si pod výrazem pokoj představí součást bytu a nebo zástupně výraz pro klid nebo odpočinek. Výraz „pokoj“ je ale natolik často používaný v životě, náboženské komunikaci a také liturgii samotné, že by bylo smutné nevšimnout si jeho hlubšího významu a nepokusit se rozkrýt jeho vnitřní strukturu. Konkrétní otázka pro tuto seminární práci je tedy stručná – zjistit co vlastně slovo pokoj znamená, co je jím myšleno, jaké významy má a co všechno se za tímto zdánlivě běžným výrazem skrývá.

2.    Metody a materiály

Struktura mé seminární práce odpovídá metodologickým požadavkům vyjádřeným v koncilním dokumentu Optatam totius, čl. 16. Ve své práci vycházím z ekumenického překladu Bible, jakožto podstatného pramenu sdělení. Dále využívám  Katechismus katolické církve, citace církevních otců a učitelů a dostupnou literaturu různých autorů. K doplnění informací a pramenů využívám také internetové zdroje. Tematicky se jedná v případě „pokoje“ o obecný abstraktní pojem a bylo nutné nemalého úsilí vyextrahovat a přiblížit tento pojem z různých úrovní vztahů a souvislostí. Na první pohled se to zdálo jako úkol prostý, ale bylo třeba poměrně značného úsilí propojit některé souvislosti, výrazy a vztahy a tak se práce pro mne stala nemalým oříškem. Ovšem s velmi sladkým jádrem....  Literaturu pojednávající o pokoji bylo možné zajistit a čerpat z ní, stejně tak bylo možné využívat Nového i Starého zákona a Katechismu katolické církve a ostatních oficiálních zdrojů, které jsou uvedeny v této seminární práci v odkazech pod čarou.

3.    Zpracování podle spásně - dějinné metody

3.1    Pojetí pokoje v oblasti auditu fidei

3.1.1    Pojetí pokoje v Písmu svatém

Starý zákon 

Podíváme-li se do Starého zákona na význam slova pokoj, tak se jedná především o dar samého Boha člověku. Pokoj (mír) je ve Starém zákoně přislíben vyvolenému národu.¹

Na počátku dějin Izraele Gedeón postavil Hospodinu oltář a nazval jej "Hospodin je pokoj".²  Byla to reakce na to, že spatřil Božího posla tváří v tvář a měl obavy, že zemře. Hospodin jeho strach zlomil a uklidnil jej: „Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš“.³ Bibličtí pisatelé spatřovali v Hospodinu často „Boha pokoje“ tedy Toho, který nastoluje řád a pořádek a zachraňuje od pronásledovatelů. V knize Izaiáš v mesiánském proroctví zaznívá: „ ... a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království.“⁴ 

¹ Srov. RAHNER K. , VORGRIMLER H.   Teologický slovník. 1. vyd. Praha:  Zvon, 1996, s. 254.

² Sd. 6, 24.

³ Srov. Sd. 6, 23.

⁴ Srov. Iz.9, 5 – 7

Podíváme-li se postavu Noeho (hebrejsky Noah), což v překladu znamená odpočinek, pokoj, klid, tak můžeme vidět, že on byl tím o němž bylo řečeno, že dá lidem potěšení, odpočinutí a pokoj.⁵ Holubice, která byla vyslaná z archy se vrátila zpět s olivovým lístkem a byla ukazatelem   ústupu vod a poslem pokoje a konce Božího hněvu. Holubice bývá na základě této události velmi často používána jako  symbol  míru, pokoje a usmíření. V Novém zákoně je holubice symbolem pro Ducha svatého, který je přítomen při křtu a tedy při očištění už nikoli celé země, ale samotného člověka jako jednotlivce. Ve Starém zákoně jeden žalmista toužebně volá: „...padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde“ ⁶ Tato holubice v žalmu připomíná obrazně Božího Ducha, který zachraňuje, vede do pokoje, odvádí do bezpečí. ⁷

Slovo pokoj je ve Starém zákoně velmi často používáno ve spojitosti se spravedlností.⁸ „Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.“ ⁹ V Bibli výraz pokoj (shalom) je širokým výrazem obsahujícím přání nejenom klidu a míru, ale především označuje stav člověka žijícího v souladu s Bohem, jeho řádem, věcmi a lidmi. Zahrnuje i vnitřní pokoj člověka, blahobyt, odpočinek, bezpečí, úspěch i slávu. Pokoj v sobě nese i mesiánské přívlastky a je synonymem pro dobro a spásu. ¹⁰ „Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu“.¹¹ Ve Starém zákoně slovo pokoj, hebrejsky šalom, mělo nejdříve význam pozdravu, ale posléze se do něj vkomponovaly prvky náboženské. Proroci dávají tomuto slovu význam mesiánský, s tímto přáním pokoje je spjat příchod království pokoje, tedy Božího království.¹²

Význam pokoje je tedy ve Starém zákoně úzce spjat s mesiánskými zaslíbeními. A právě tato zaslíbení jsou velmi často spojena s představou a předpovědí pokoje. Melchisedech v němž epištola k Židům spatřuje typ Krista. Je označován za krále spravedlnosti a krále Sálemu, neboli krále pokoje. ¹³  Jak už bylo řečeno, tak pokoj bývá ve Starém zákoně úzce propojen se spravedlností a řádem. V kapitole Izaiáše můžeme nalézt v odstavci Dar ducha text mluvící o pokoji, ochraně, bezpečí, spravedlnosti a hojnosti. Je velkým a dynamickým melodramatem, který slibuje Hospodinovu ochranu navěky. „Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky. Můj lid bude sídlit na nivách pokoje, v bezpečných příbytcích, v klidných místech odpočinku.“ ¹⁴  

Co je potřeba ještě sdělit je to, že je velmi nesnadné v textech Písma odlišovat, zda jde o pokoj Boží a nebo pokoj s Bohem a odlišit je od pokoje s lidmi a nebo mezi lidmi. Biblický realismus se nesnaží oddělovat vnitřní a vnější pokoj, první podmiňuje ten druhý. Teologicky vzato je pokoj Boží dar a znamení požehnání. Nejčastěji bývá spojen s milostí a obnovou smlouvy. Je tedy synonymem smíření. Někdy také synonymem klidu a odpočinku v protikladu ke stavu boje mezi jednotlivci nebo národy. Lidé jsou vyzváni k tomu, aby pokoj vyhledávali, žádali a činili.¹⁵

„Hospodin  dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.“ ¹⁶

            ⁵   Srov. Gn 5, 29;. Srov. http://www.tvnoe.cz

⁶   Ž. 55, 6 – 7

⁷   Srov.  CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 279.

⁸   Srov. Ž. 72, 7

⁹   Žalm 85, 11

¹⁰   Srov.  CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 284.

¹¹  Iz. 52, 7

         ¹²  Srov. KOPEČEK P. Bible v liturgii.  přístup z: http://www.bible-cz.org/bibl_lit/438.html

         ¹³  Srov. Gn 14, 18; Žd. 7, 2

         ¹⁴  Iz. 32, 15 - 18

         ¹⁵   Srov.  VON ALLMEN Jean-Jaques, Biblický slovník. 2. vydání, Praha1: Kalich, 1991, s. 195.

         ¹⁶  Ž. 29, 11

Nový zákon 

V Novém zákoně se naplňují zaslíbení daná Proroky. Ohlédneme-li se ještě ke Starému zákonu, tak v knize proroka Izaiáše spatřujeme: „ Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni“.¹⁷ Pokoj je výlučně darem samotného Boha člověku. Ve Starém zákoně je mnohdy slibován a v Novém zákoně je odhalen a skrze Krista přiveden na svět a svěřen Kristově církvi. A ti, kdo se považují a činí si nárok na jméno „křesťané“ by měli umět odpírat násilí, bezpodmínečně odpouštět a milovat nepřátele.¹⁸ „Na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení“ ozývá se v Lukášovu evangeliu.¹⁹

            Výraz „Pokoj vám“, shrnuje celé velikonoční poselství a naději křesťana ve věčný život. Kristus toto pozdravení mnohokrát opakoval a když vstupoval do Večeřadla po svém zmrtvýchvstání, tak učedníky takto pozdravil. Pokoj je dar, který nabízí lidem vzkříšený Pán a který je plodem nového života, zahájeného jeho zmrtvýchvstáním. Vyvěrá z hluboké obnovy lidského srdce. Není tedy výsledkem lidských námah, ani jej nelze dosáhnout pouze díky dohodám mezi osobami a institucemi. Je spíše darem, který je třeba velkomyslně přijímat, pečlivě se o něj starat a s odpovědností a zralostí mu umožnit, aby přinášel plody.²⁰

           Podíváme li se na Vzkříšeného ve Světle Nového zákona, můžeme i nově pochopit rozměr svěcení nedělního dne. Ve Starém zákoně  byla jako den odpočinku ustanovena sobota, sedmý den v týdnu. Sobota byla považována za svatý a požehnaný den, sedmý den, den Božího odpočinku.²¹ Byl to den oddělený od všech ostatních. Bůh uskutečnil své záměry a završil své dílo. Sobota se stala dnem svobody, radosti a pokoje. Ustanovení o svěcení dne se dostalo až do Desatera. Vše ale směřovalo dále, k eschatologickému naplnění v novém stvoření.^{22, 23} V oběti a vítězství Krista „Knížete pokoje“ je svěcena v křesťanských církvích jako připomínka onoho dne z Genesis²¹ právě neděle. Dodržování křesťanské neděle by nemělo být pociťováno především jako přikázání, ale  jako spásná skutečnost, že Kristus, Pán a Vykupitel prvního dne v týdnu vstal z hrobu a přinesl mocné poselství mesiášského pokoje. V neděli sestoupil Duch svatý na apoštoly, Duch, který byl církvi dán a nikoli jen přislíben. Přítomnost Ducha svatého přináší do života lásku, radost a pokoj²⁴ , tvoří v nás počátek Božího království, které spočívá „ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého“. ²⁵ Jako sobota byla dnem odpočinutí, tak neděle, osmý den se stává především dnem nového stvoření. Dílo takto vrcholí ve větším díle, v díle vykoupení. ²⁶  Sabat znamená „odpočinek“, jako Šalom znamená „pokoj - mír“. Bůh odpočinul po dokonané stvořitelské práci, a ty své vede po dokonaném spasení do svého odpočinutí, totiž do pokoje s Bohem skrze Ježíše Krista, našeho Pána.²⁷

            Křesťanství je však i boj a neznamená to být s každým jenom v pokoji. My máme přinášet pokoj, ale pokoj Boží, ne lidský. Ježíš říká, že nepřinesl na svět pokoj, ale meč. ²⁸ Tyto dva pokoje, lidský a Boží v nás stále bojují. Když zažijeme lidský pokoj, dostaneme se do rozporu s Božím pokojem, a opačně. Boží pokoj však v sobě obsahuje i lidský pokoj, zatím co naopak to ne vždycky platí.²⁹ 

­­­­

      ¹⁷   Srov. Iz. 53, 5

      ¹⁸   Srov. RAHNER K. , VORGRIMLER H.   Teologický slovník. 1. vyd. Praha:  Zvon, 1996, s. 254.

      ¹⁹  Lk 2, 14

²⁰  JAN PAVEL II.   Generální audience 23. dubna 2003  přístup z : http://www.pastorace.cz/index.php?typ=clanky&sel_id=489

      ²¹  Srov. Gn. 2, 3

         ²²  Srov. Mt 12, 1 - 8

      ²³   Srov. BIČ M. a kol. , Výklady ke Starému zákonu, díl. I. Zákon, 1. vyd. Praha: Kalich, 1991, s. 28.

      ²⁴  Gal 5, 22

         ²⁵  Řím 14, 17

      ²⁶   Srov.  Katechismus katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s 100 ( čl. 348, 349)

            ²⁷  Svobodná lidová misie, čl. Sobota – přikázání pro všechny? přístup z:   http://www.svobodnalidovamisie.cz/index.php?cmd=documents

         ²⁸  Srov. Promluvy a homílie, Apoštolsky exarchát řeckokatolické církve v ČR, přístup z: http://www.exarchat.cz/content.php?pid=15&id=51                                      

         ²⁹  Srov. Mat 10, 34                                      

Hledání pokoje se uskutečňuje ve smíření s Bohem a uskutečňuje se díky Ježíši Kristu. "Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista." ³⁰ Kristus nám nabízí pokoj, "protože smíření přinesla jeho oběť na kříži".³¹ Celé Kristovo vykupitelské dílo je skryto ve slově "pokoj". "Kristus přišel, aby nám dal takový pokoj, který nedává svět.“ ³²  Boží pokoj se sám projevuje v našich vztazích vůči druhým lidem. To je důvod, proč zvěstovatelé evangelia musí usilovat o to, aby je doprovázel "Bůh pokoje a lásky ".³³ „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ ³⁴  Není možné získat pokoj jiným způsobem. Kristova milost, kterou srdce přijme, odstraňuje nepřátelství, urovnává spory a naplňuje člověka láskou.  Je samozřejmé, že není možné, abychom se všemi lidmi vždycky prožívali pokoj. Apoštol Pavel nás vybízí, abychom usilovali o pokoj se všemi  a abychom žili se všemi v pokoji, pokud to záleží na nás. ^{35, 36} 

Pokoj není jenom výsledkem nějakého lidského snažení, ale je darem Ducha svatého ve víře. Pokoj Ježíše Krista je skutečností a on sám mnohokrát slova o pokoji použil jako požehnání a přání na cestu pro další život člověka³⁷.  Pokoj je obsahem evangelijního poselství a apoštolové jej mají ohlašovat ne jako nějaký ideál, ale jako danou skutečnost, v něm a jím naplněnou. Tak jako láska má mezi lidmi základ v lásce, kterou má k lidem Bůh v Ježíši Kristu, tak má pokoj mezi lidmi základ v pokoji, který jim dává Bůh v Ježíši Kristu³⁸. 

Blahoslavenství jsou středem Ježíšova kázání a sledují horizont nebeské naděje. Za blahoslavené jsou označeni mimo jiné ti, kteří vytvářejí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny.³⁹ Uskutečňování a vytváření pokoje mezi lidmi je posláním Kristových učedníků. Pokoj je zahrnut i mezi ovoce Božího Ducha a v Novém zákoně jej nalezneme hned na třetím místě po lásce a radosti.⁴⁰   Pokoj je výsledkem působení Ducha a naší svobody. Když Ježíš říká: „Pokoj vám dávám“, není to jen obyčejný pozdrav, ale mocná slova, která působí a vyjadřují to, co znamenají. V jeho ústech je toto slovo mocnou a tvůrčí realitou.⁴¹ Je věcí, která může v adresátovi „zůstat“, je-li toho hoden, nebo se vrátit k tomu, kdo je vyslovil.⁴² 

Kristův pokoj, stejně jako Duch Boží má moc zasahovat každého a nemá žádné hranice. V listě Efezským se můžeme dočíst v části věnované židům a pohanům: „Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.“ ⁴³ Kristus přišel, aby hlásal pokoj nejen mezi židy a nežidy, nýbrž mezi všemi národy, protože mají svůj původ ve stejném Bohu, Stvořiteli a Pánu vesmíru.⁴⁴ 

Pokoj zbavuje od strachu, uklidňuje a ubezpečuje o jistotě Božího vykoupení v Kristu Ježíši. "Pokoj vám!", to je pozdrav, který podle Jana dal vzkříšený Pán učedníkům večer po svém zmrtvýchvstání, když byli ze strachu před židy shromážděni za zavřenými dveřmi. Spása přislíbená v tomto pozdravení pokoje je to, co osvobozuje obec od strachu a umožňuje plnit její poslání ve světě: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." ⁴⁵ Být křesťanem znamená být obdarován Božím pokojem, dosáhnout jeho spásy a být povolán hlásat tento mír ve světě.⁴⁶

"Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími." ³⁹

­

        ³⁰  Řím 5, 1

     ³¹  Kol 1, 20

     ³²  Jan 14, 27

        ³³ Srov. 2 Kor 13, 11

        ³⁴ Srov. Fil 4, 7

     ³⁵  Žid 12, 14; Řím 12, 18

          ³⁶  Srov. Tvůrcové pokoje, CASD, přístup z: http://www.casd.cz/cemu/ukoly2_98/8.html

          ³⁷  Srov. Mk 5, 34; Lk 7, 50

³⁸ Srov.  VON ALLMEN Jean-Jaques, Biblický slovník. 2. vydání, Praha1: Kalich, 1991, s. 196.

        ³⁹  Mt 5, 9

        ⁴⁰  Srov. Gal 5, 22

     ⁴¹  Srov.  CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 292.

     ⁴²  Srov. Mat, 10, 13

     ⁴³  Ef 2, 17

⁴⁴  Homilie Benedikta XVI. při mši sv. Efezu, Světlo, 2006, č. 50,. přístup z: http://svetlo.farnost.com

⁴⁵  J 20, 21

⁴⁶ Pozdravení pokoje, CLEMENS R. Getsemany, 2000, č. 108. přístup z: http://www.getsemany.cz/node/117

3.1.2  Pojetí pokoje v nauce církevních otců

V nauce církevních otců je možné sledovat, že otázka pokoje je úzce spjata s Božím darováním se, Boží obětí a vykoupením v Kristu Ježíši. Otázka pokoje se často pojí s otázkou míru a bránění vojenským konfliktům a bojům. Vychází to z evangelijního poselství o křesťanech jako tvůrcích pokoje, tedy těch, kteří by měli nesvárům, nepokojům a třenicím zabraňovat a nikoli je vyvolávat nebo podněcovat.

            Katolická nauka o věcech míru a války je prakticky tak stará jako křesťanství samo. Mír jako nejvyšší hodnotu občanského života zdůrazňují už církevní otcové. Tak Augustin Aurelius v práci De civitate Dei píše: „Mír těla je tedy spořádaný poměr jeho částí, mír nerozumné duše je spořádané ukojení žádosti, mír duše rozumné je spořádaný soulad poznání a jednání, mírem těla a duše je spořádaný život a blaho živého tvora; ... mír mezi lidmi je spořádaná svornost, ... . Mírem všehomíra je pokoj řádu.“ ⁴⁷ (tranquillitas ordinis), tedy jako klid řádu, tedy tu situaci, jež v posledku umožňuje plně respektovat a uskutečňovat pravdu člověka.⁴⁸      

            Pokoj Boží je úzce spjatý s vedením Ducha a jeho obdarováním. Maxim Vyznavač rozpoznává, že svědomí člověka je darem od Ducha svatého a umožňuje proměnu člověka a nastolení řádu. Píše: „Vidíme, že se mnoho lidí, i mezi barbary a nomády, obrací k slušnému a dobrému životu a pohrdá divokými zákony, které mezi nimi vládly od počátku.“ ⁴⁹

            Latinský text Vulgáty říká: „Na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ O tom, že dobrá vůle je podmínkou pokoje už věděl i sv. Augustin. Kde je zlo a nesmiřitelnost, tam není přítomen opravdový pokoj. Augustin pociťoval, že člověk nemůže žít v trvalém a hlubokém pokoji, pokud vnitřní vůle člověka nesměřuje k Bohu. „Stvořil jsi nás pro sebe, Pane, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ ⁵⁰

Významný církevní otec Řehoř Naziánský neměl jednoduchý život a jeho řeč na Cařihradském koncilu byla velkým apelem na pokoj mezi hodnostáři: „Mužové a mí bratři ve vedení svatého Kristova stáda! Styďte se! Máte učit druhé zachovávat pokoj a přitom se hádáte mezi sebou! Jak můžete druhé utvrzovat v jednotě, jestliže nejste jednotni mezi sebou? Já vás však prosím před jednopodstatnou Trojicí, abyste se usmířili a žili ve vzájemné lásce, abyste mohli jednotně řešit církevní otázky. ... Jen se smiřte mezi sebou a buďte jedné mysli. Svrhněte mě ze stolce, vyžeňte z města, jen milujte pravdu a pokoj.“ Po těchto slovech Řehoř opustil koncil.⁵¹ 

Církevní otec, biskup a mučedník svatý Irenej znal také cenu pokoje a když viděl, že dochází k  rozkolu v církvi a nebezpečí vyobcování některých maloasijských biskupů, tak dokázal naléhat na papeže Viktora a apelovat na něj, aby měl na zřeteli, pokoj, jednotu a lásku. Díky němu   v církvi nedošlo k otevřenému konfliktu. Starokřesťanský historik Eusébius o sv. Irenejovi napsal: „Jeho jméno znamenalo „smírce“ a takový byl i ve svém životě“ ⁵² Jméno Irenej znamená Lubomír, tedy mírumilovný, milující pokoj. ^{53, 54}

Jak významný byl pokoj a smíření v prvokřesťanských obcích je patrné z dochovaných svědectvích o tzv. políbení pokoje. Polibek pokoje hrál významnou úlohu už v rituálu přijetí do křesťanské obce, při křtu. Odtud totiž dopadá objasňující světlo i na význam rituálu tohoto pozdravu v eucharistické slavnosti. Tak se dovídáme z křestní katecheze Jana Zlatoústého, objevené teprve v roce 1955, že novokřtěnce políbil nejen liturg, ale i celá obec. Označovalo to přijetí do společenství, nebo bratrství, tak jako to bylo zvykem už v antice. Teprve po tomto obřadu přijetí začala první eucharistická slavnost s novokřtěncem, při níž se znovu vyměňovalo políbení pokoje.⁵⁵

­­­

⁴⁷   srov. AUGUSTIN, De civitate Dei 19,13; Občanský institut,  přístup z: http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=726

⁴⁸  Poselství Benedikta XVI. ke Světovému dni míru 2006, Mír je v pravdě, Radio Vaticana    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=5082

⁴⁹   MAXIM VYZNAVAČ, Capitoli vari, I, 72 (PG 90, 1208 D)

     CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 292.

     ⁵⁰   Srov. PHILIPE, J. Hledej pokoj a jdi za ním, 1. vyd. Praha: Paulínky, 2005. s. 20.

⁵¹  Františkánská mozaika, Cyklus promluv o Božím jménu 31, přístup z: http://www.regalado.estranky.cz/stranka

     ⁵²  Amen 6 (2000) přístup z:  http://krystal.op.cz/amen/2000/Amen6-00.htm

⁵³  Referaty.sk, sv. Irenej, přístup z: http://referaty.atlas.sk/vseobecne-humanitne/nabozenstvo/14023/?page=2

       ⁵⁴  Po kom se jmenujeme, Encyklopedie křestních jmen, přístup z: http://www.libri.cz/databaze/jmena/den.php?m=6&d=28

       ⁵⁵  Políbení pokoje, DEUSEN G. Getsemany, 2006, č. 178. přístup z: http://www.getsemany.cz/node/991

Cyril Jeruzalémský pak odůvodňuje tento zvyk výslovně Mt 5, 23: ⁵⁶ „Nevěř, že tento polibek je zvykem, kterým se zdraví obyčejní známí na tržišti. Nic takového tu není! Tento polibek spojuje navzájem duše a vyjadřuje, že jsme zapomněli na všechno bezpráví. Polibek je znamením spojení duší a odpuštěním bezpráví. Proto řekl Kristus: Když přinášíš svůj dar k oltáři... polibek je proto smířením a je tedy svatý." ⁵⁷ 

 ⁵⁶  Mt 5, 23 ... (přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě .... jdi se nejprve smířit se svým bratrem ..)

  ⁵⁷  Políbení pokoje, DEUSEN G. Getsemany, 2006, č. 178. přístup z: http://www.getsemany.cz/node/991

      ⁵⁸  Srov.  HÄRING, B. Láska je víc než přikázání. 2. vydání, Praha: Vyšehrad, 1996. s. 136.

      ⁵⁹   Srov.  Katechismus katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 461 (čl. 1832)

      ⁶⁰   Srov.  Katechismus katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 460 (čl. 1828 - 29)

      ⁶¹   Srov.  Katechismus katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 336 (čl. 1301)

      ⁶²  Srov. Ef  2,17

         ⁶³ Magazín ChristNet.cz, Beníček, J. - Benedikt XVI. – poutník k Mariinu domku v Efesu, přístup z: www.christnet.cz

         ⁶⁵  Srov. Ef  2, 14 - 17

      ⁶⁶  Jan 14,27                     

      ⁶⁷  JAN XXIII. Pacem in terris.  Sociální encykliky (1891 – 1991). 1. vyd. Praha: Zvon, 1996. s. 220 - 221

      ⁶⁸  KOPEČEK, P. Pozdravení pokoje dokládá ochotu odpustit, Katolický týdeník, 2005, č. 10.  přístup z: http://www.katyd.cz

⁶⁹  JAN PAVEL II.,  Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae - O modlitbě svatého růžence, přístup z: http://www.tlig.cz/rosaryenc.htm

⁷⁰  Srov. Mat 5. 9                     

      ⁷¹  Srov.  Katechismus katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 563 – 566. 

      ⁷²  Srov.  HÄRING, B. Láska je víc než přikázání. 2. vydání, Praha: Vyšehrad, 1996. s. 137.

      ⁷³  Srov. RAHNER K. , VORGRIMLER H.   Teologický slovník. 1. vyd. Praha:  Zvon, 1996, s. 254.

            Touha po pokoji se objevovala u mnoha světců a učitelů církve. Popis pokoje jako odraz spravedlivého uspořádání společnosti popisoval právě Tomáš Akvinský, který učil, že mír je "stabilitas ordinis" - "zajištěný pořádek". Mír a pokoj je tedy hluboko zakotven v pravém Božím řádu. Nepokoj znamená rozbití tohoto Božího řádu. ⁷⁴  Obecný význam slova pokoje jako ve věnějškovém odrazu míru mezi  lidmi i národy je často zmiňován. Často je ale nutné obraz míru a pokoje nalézat v sobě, nechat se Bohem obdarovávat. Svatý Serafín Sarovský mluví o tom, že pokud člověk získá pokoj, tak mnoho lidí najde skrze něj spásu. Získání a udržení vnitřního pokoje není možné bez modlitby.⁷⁵  Nejobvyklejší strategií zla je vzít člověku vnitřní pokoj, člověk se takto může Bohu vzdálit. Lorenzo Scrupoli, jeden z duchovních mistrů šestnáctého století a vyzdvihovaný zvláště svatým Františkem Saleským, o tom říká: „Ďábel se ze všech sil snaží zapudit z našeho srdce pokoj, protože ví, že Bůh přebývá v pokoji a v pokoji koná velké věci. ⁷⁶  Nezbytnou podmínkou vnitřního pokoje je  dobrá vůle a čistota srdce. Sv. Augustin říká: „ ... neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ Dobrá vůle je postojem, který je velmi potřebný a vyjadřuje se k němu svatá Terezie od Dítěte Ježíše jako k postoji, který vysvobozuje z nesnází a těší srdce.⁷⁷   Otázka pokoje se týká i různých přání a tužeb. Nesmíme podlehnout netrpělivosti, uspěchanosti a neklidu. I v duchovním životě člověk může ztrácet pokoj a cítit příliš mnoho svých nedostatků. Vše pak pochopitelně brání Božímu působení v nás i bližních. Svatý František Saleský dokonce říká: „Nic nezpomaluje růst ve ctnosti jako přílišná horlivá touha ji dosáhnout!“ ⁷⁸  „Mějte srdce široké, stále odevzdané Boží prozřetelnosti jak ve velkých, tak nejmenších věcech, a stále více si v srdci pěstujte ducha mírnosti a pokoje.“ ⁷⁹  Určitou důležitou zásadou je také nikoli konání věcí velkých, ale i drobných a každodenních. Často právě člověk touží po věcech velkých, ale drobné opomíjí. A vztaženo na pokoj to znamená, že nedokážu-li zachovat pokoj ve věcech velkých, je dobré jej prohlubovat u věcí menších. Malé věci vykonané z lásky a pro Boží potěšení jsou velmi prospěšné pro náš duchovní růst; je to jedno z tajemství svatosti Terezie z Lisieux. ⁸⁰ 

                Španělský františkán Juan de Bonilla z 16. století soudí, že si člověk nemá myslet, že dosáhne pokoje a vnitřního klidu v jednom dni, protože stejně jako město se nestaví jeden den, tak i Boží příbytek v nás se musí stavět delší dobu a musí jej stavět sám Pán. ⁸¹   František Saleský si všímá pokoje duše a lásky a píše: „Poněvadž láska přebývá jedině v pokoji, dbejte vždy na to, abyste si uchovávali svatý pokoj v srdci, jak vám tak často doporučuji ... Je třeba žít ve všem a všude pokojně. Přijde-li na nás trápení, vnitřní či vnější, je třeba jej pokojně přijmout. Přijde-li nějaká radost, je třeba ji přijmout pokojně bez rozechvění ... Je-li třeba konat dobro, ať se to děje pokojně, jinak uděláme ve spěchu mnoho chyb. Dokonce i pokání je třeba konat pokojně.“ ⁸²  Terezie z Avily varuje před pravou a falešnou pokorou. „Vryjte si do paměti, dcery, co vám nyní říkám. Někdy může být pocit vlastní ubohosti opravdovou pokorou, zatímco jindy velmi vážným pokušením. Já to zakusila a dobře to znám. Sebevětší ryzí pokora nikdy neuvádí ve zmatek, nezneklidňuje, nerozvrací, nýbrž zaplavuje duši pokojem, sladkostí a klidem ...“ ⁸³    kk

Světec Padre Pio mluví o pokoji jako o prostotě ducha, klidu svědomí, pokoji v duši, poutu lásky. Pokoj je pro něj řádem, harmonií, ustavičnou radostí, která se rodí ze svědectví klidného svědomí. Pokoj je pro něj svatou veselostí srdce ve kterém přebývá Bůh. ⁸⁴   

            ⁷⁴  Beatitudines - rozjímání nad Ježíšovými blahoslavenstvími; 7. blahoslavenství; přístup z: http://www.postoloprty.farnost.cz

⁷⁵  Srov. PHILIPE, J. Hledej pokoj a jdi za ním, 1. vyd. Praha: Paulínky, 2005. s. 12.

⁷⁶  Tamtéž. s.15.

⁷⁷  Tamtéž. s.23.  

⁷⁸  Tamtéž. s.53.  

⁷⁹ Tamtéž.  s.74.(Dopis adresovaný paní de Chantal, 1. listopadu 1604)

⁸⁰  Srov. PHILIPE, J. Hledej pokoj a jdi za ním, 1. vyd. Praha: Paulínky, 2005. s. 78.

⁸¹  JUAN DE BONILLA Trauté de la Paix des ames,   PHILIPE, J. Hledej pokoj a jdi za ním, 1. vyd. Praha: Paulínky, 2005. s. 80.

            ⁸²  SALESKÝ F. (Dopis adresovaný představené v Puy d´Orbe)   PHILIPE, J. Hledej pokoj a jdi za ním, 1. vyd. Praha: Paulínky, 2005. s. 81.                                                                     

      ⁸³  TEREZA Z AVILY, Cesta k dokonalosti, 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. s. 177. 

      ⁸⁴  Srov. PHILIPE, J. Hledej pokoj a jdi za ním, 1. vyd. Praha: Paulínky, 2005. s. 92.

V církevní liturgii nalézá výraz pokoj své místo při slavení mše svaté, kde je mnohokrát zmiňován. Co se týče modlitby k pozdravení pokoje, tak první zmínky o ní máme v německých liturgických knihách z 11. století. V oficiální římské liturgii se tato modlitba objevuje až po Tridentském koncilu. Jedná se tedy o pozdní text, který měl původně formu apologie (tj. soukromé modlitby kněze), při níž kněz vyznával svou hříšnost a dovolával se Boží milosti. V současné liturgii má tento text charakter presidenciální modlitby: kněz má roztažené ruce, pronáší modlitbu nahlas a celý text je v množném čísle. Skutečnost, že věřící mohou tuto modlitbu slyšet a uvědomit si, že mají být nositeli pokoje a znamením jednoty, je velkým přínosem současné liturgie. Bůh nám odpustil, i my odpouštíme jiným, proto na znamení odpuštění konáme gesto pozdravení pokoje. ⁸⁵

Svatý František z Assisi podle modlitby, která je mu přisuzována, prosil Pána: „Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje.“ Svým spolubratrů kladl na srdce: „Pokoj, který hlásáte ústy, chovejte v ještě větší míře také v srdci.“ ⁸⁶  Heslem jeho řádu se stalo „pax et bonum“ – pokoj a dobro. Assisi se díky tomu stalo křižovatkou pokoje, zejména od doby, co si je bývalý papež Jan Pavel II. zvolil za sídlo prvního mírového mezináboženského setkání v historii.

3.2    Porozumění pokoji v oblasti intellectu fidei

3.2.1    Porozumění pokoji na základě organického propojení pravd víry

Pokoj je podstatným prvkem života obecně, je opakem rozbrojů, nesvárů a chaosu. Je darem Božím a současně výzvou pro člověka, aby tento pokoj ve svém životě z víry uskutečňoval, jak v rovině vnitřní, tak vnější. Církev ve svém hymnu Veni creator prosí Ducha svatého o pokoj, prosí jej o to, aby nám pomáhal přimykat se v každém okamžiku a ve všem k Boží vůli, jak to činil Ježíš. Pokoj je dítětem důvěry v Boha. 131. žalm hovoří o pokoji duše, která pokojně a klidně odpočívá ve svaté Boží vůli „jako odstavené dítě v náruči své matky“. V knize proroka Izaiáše je psáno: „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, neboť v tebe doufá.“ ⁸⁷  Boží pokoj proniká všemi tajemstvími víry, je jejich součástí a je také darem, který byl završen v oběti Ježíše Krista. Tak jako Ježíš Kristus přišel na tuto zemi jako tvůrce pokoje, smíření mezi nebem a zemí, tak jeho učedníci jsou povoláni stát se tvůrci pokoje v tomto světě. 

    3.2.2  Porozumění pokoji na základě hierarchické propojenosti pravd víry

Pokoj je darem Božím a ovocem Ducha a je přirozenou součásti Boha, jeho projevem a jeho milostí. Pokoj se stává i blahoslavenstvím, tedy znakem pravých Kristových učedníků. Není jen ctností nebo milostí, ale je i povinností a závazkem. S příchodem Ježíše Krista byl dán lidstvu dar Ducha svatého, který je vyjádřením pokoje a míru Božího. Kříž Ježíše zbořil pomyslně hradbu mezi  Židy i pohany a stvořil jednoho nového člověka. ⁸⁸  Ovšem realita je taková, že ve světě bez ohledu na toto, vznikaly další zdi a hradby a to i mezi křesťany navzájem. Přesto Bůh ve své milosti a v tajemství Trojice se snaží stále lidstvo vést k porozumění. Pokud by tomu tak nebylo, tak by oběť Ježíše Krista byla marná. Neboť, tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna a nechce aby ten, kdo věří v Syna zahynul ... ⁸⁹ 

­

         ⁸⁵  KOPEČEK, P. Pozdravení pokoje dokládá ochotu odpustit, Katolický týdeník, 2005, č. 10.  přístup z: http://www.katyd.cz

      ⁸⁶  Leggenda dei tre compagni, 58 (FF 1469) CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karm. nakladatelství, 2001. s. 291.

         ⁸⁷  Iz 26, 3

         ⁸⁸  Srov. Ef 2, 14 a násl.

      ⁸⁹  Srov. Jan 3, 16

      ⁹⁰  Srov. Řím 8, 15

Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Jsme vtaženi do neustálého proudění lásky mezi Otcem a Synem, do jejich vzájemného sebedarování. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. ⁹¹

            Bůh je dárcem pokoje a tato cesta za poznáním pokoje vychází z jediného Ducha a jediného Syna až k jedinému Otci ... ⁹²  Dárcem pokoje je Boží Duch, který osvětluje naše srdce.   Duch je tím, který utváří společenství a je o něm psáno: „ ... dát se vést Duchem je život a pokoj.“ ⁹³  Boží Duch tedy mimořádným způsobem vytváří společenství  a spojuje svou láskou všechno co lne k Bohu, svému Stvořiteli. Třebaže je pokoj vlastnictví celé Trojice, zvláštním způsobem náleží Duchu svatému. Pokoj je „klid řádu“  ve vztahu mezi více osobami a Duch svatý je právě tím, kdo činí z mnoha jedno srdce a jednu duši. Je zosobněná svornost.  Ze zástupů církve činí jednu „mystickou osobu“ a v Trojici je „poutem pokoje“ mezi Otcem a Synem. ⁹⁴ „Ne vnějším zásahem, nýbrž ze své vlastní podstaty, ne darem zvenčí, nýbrž darem sebe sama uchovávají Otec a Syn jednotu Ducha prostřednictvím svazku pokoje.“ ⁹⁵  

   3.2.3 Porozumění pokoji na základě řešení lidských problémů ve světle Zjevení

            Jak už bylo dříve uvedeno, tak pokoj člověk hledá, potřebuje jej k životu, ale mnohdy mu nedostačuje pokoj, který nabízí tento svět. Lidské srdce touží po nekonečnu, touží po opravdovém štěstí, po něčem co je dokonalé a co může být nevyčerpatelným zdrojem poznání, lásky a vnitřní harmonie. Na této zemi se stěží vybuduje pomyslné nebe, ať už s využitím jakýchkoli možností a ideologií. Svět je narušen nedokonalostí a nesouladem, který zasahuje všechno stvoření. Křesťan musí být realista, musí s tímto počítat a být „tvůrcem pokoje“, tedy uskutečňovat své poslání na zemi s plným vědomí toho, že má stát na straně víry, naděje a lásky za každou cenu a každých okolností.  Křesťan by neměl před problémy světa strkat jako pštros hlavu do písku a nebo se uchylovat k omezeným egoistickým postojům. Především křesťan by měl být vnímavý na bolesti tohoto světa, sociální nespravedlnost, všímat si svého okolí a být oním bližním pro všechny.    „Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje.“ ⁹⁶ Tato slova modlitby sv. Františka jsou vhodnou inspirací pro působení Kristových učedníků v tomto světě a vhodným povzbuzením pro způsob řešení aktuálních lidských problémů.

      ⁹¹  SCARANO, A. Duch svatý a letnice, Duch počítá s každým přístup z: http://www.vira.cz/letnice-duch-svaty

         ⁹²  Srov. Basil Veliký, De Spiritu Sancto, XVIII, 47 (PG 32, 253)

              CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karm. nakladatelství, 2001. s. 312.

      ⁹³  Srov. Řím 8, 6 

      ⁹⁴  CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karm. nakladatelství, 2001. s. 285. 

      ⁹⁵   VILÉM ze St. Thierry, L´enigma della fede, 98 (PL 180, 139 C)

               CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karm. nakladatelství, 2001. s. 285. 

         ⁹⁶ Leggenda dei tre compagni, 58 (FF 1469) CANTALAMESSA, R. Zpěv Ducha. 1. vydání, Kostelní Vydří: Karm. nakladatelství, 2001. s. 291.

     4.    Závěr

Záměrem mé seminární práce bylo přiblížit význam pokoje pro člověka s využitím  spásně dějinné metody a ukázat z více úhlů jeho význam a smysl. Pokoj je něco, k čemu člověk vědomě či nevědomě směřuje. Věřící člověk může pokoj aktivně prožívat a jeho uskutečňování racionálně uchopit na základě své víry.

Pokud bych měla zhodnotit, zda jsem dosáhla vytyčeného cíle a v obsahu seminární práce význam pokoje osvětlila a přiblížila čtenáři, tak se domnívám, že v rámci možností ano. Pokoj je darem svobody od našeho Pána, smíme jej hledat a prožívat. Pokoj je ovocem Ducha a živí v nás potřebu lásky a společenství. 

Důležitost pokoje velmi dobře znal papež Jan XXIII., který měl své „Desatero pokoje“ z kterého čerpal a které pro něj bylo spiritualitou všedního dne. Prohlásil: „Člověk se může stát svatým jak s papežskou berlou, tak s koštětem v ruce.“ „Den ze dne žijeme v rukou Páně“.

Svou seminární práci bych uzavřela citátem z Nového zákona:

„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem, Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ ( Fil 4, 4 - 7)