Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 1. 2009

Proč matematik (ne)věří v Boha?

Proč matematik (ne)věří v Boha ?

Mgr. Štěpán Bekárek 

http://www.zdravyrozum.cz

Jsem matematik ? Předpokládám, že více než 90% těch, kdo čtou či slyší tato slova, odpoví záporně. Pokusím se proto nyní Vaši odpověď zrelativizovat. Kdo je to matematik ? Mohl by to být zamyšlený starší pán, hloubající ve vztazích typu axiom, věta, definice, důkaz, sedící nad počítačem či notesem, píšící do řádků dlouhé řady nesrozumitelných vzorců. Mohl by to být mladý člověk pozorující vysoko v horách západ slunce a obdivující tento zázrak, který nedokáže převést do formálního světa matematických vzorců. Konečně by to pak mohl být i každý, kdo uznává, že platí těch několik málo základních pravd, které známe snad všichni. Třeba to, že po jedničce následuje dvojka (pokud tedy nejsme ve dvojkové soustavě…), že dvě rovnoběžné přímky se protnou až v nekonečnu (pokud neužíváme Lobačevského hyperbolickou geometrii), nebo třeba, že kružnice je kulatá (pokud se zrovna nezabýváme teorií grafů). Jste si i nyní jisti, že nejste ani trošku matematici ?

Položil jsem si otázku, proč matematik věří v Boha. Jelikož mám rád systém, pokusím se na otázku odpovědět systematicky. Pro své potřeby jsem rozdělil matematiky, tedy nás všechny, protože věřím, že teď už se aspoň trochu všichni matematiky cítíme, do několika kategorií. První je matematik dítě, druhý matematik vypočítavý, třetí matematik rozumný a čtvrtý matematik moudrý. Mám tušení, že existuje ještě jedna, pátá kategorie. Přiznávám ale, že tu se neodvažuji ani pojmenovat, ani popsat, a tak se jí radši vyhnu a odbudu ji zmínkou v závěru.

Matematik dítě věří v Boha, protože ho rodiče naučili, že jedna a jedna jsou dvě a že Bůh stvořil svět a je to náš otec. Tento matematik dříve či později zjistí, že jedna a jedna nemusí být vždy dvě (ve dvojkové soustavě je to deset) a že možná Bůh neexistuje. Alespoň ne takový, jakého si matematik dítě představoval. Je-li to poctivý matematik, začne hledat varianty a studovat možné hypotézy. Tím se postupně dostává do další fáze. Buď se z něj stane matematik vypočítavý nebo matematik rozumný.

Matematik vypočítavý rychle zjistí, že musí platit buď výrok „Bůh existuje“ nebo výrok „Bůh neexistuje“. Je zřejmé, že tyto výroky nemohou platit současně, tedy, že jeden je negací druhého. Vypočítavý matematik provede následující úvahu, vycházející z matematické teorie her a z jeho základních znalostí přírodních věd: Žádnými exaktními pokusy přírodních věd nemohu zjistit, zda je platný výrok „Bůh existuje“ či jeho negace „Bůh neexistuje“. V rámci těchto dvou výroků si tedy mohu vsadit buď na první z nich a věřit, že Bůh existuje, nebo na druhý a věřit, že Bůh neexistuje. Co získám či ztratím v prvé nebo druhé variantě ?

1. Vsadím na to, že Bůh neexistuje. Pokud on opravdu nebude existovat, tak neztratím nic, pravděpodobně ale také nic nezískám. V případě, že Bůh existuje, ale mohu ztratit vše.

2. Vsadím na to, že Bůh existuje. Pokud neexistuje, pak neztrácím nic, pravděpodobně ani nepřijdu na to, že jsem volil špatně. Pokud existuje, pak neztrácím nic a mohu získat mnohé.

Vypočítavý matematik vyhodnotí z pohledu matematické teorie her jednotlivé varianty a jednoznačně se přikloní k tomu, že výhodnější je vsadit na to, že Bůh existuje. Pokud vypočítavý matematik ustrne u této myšlenky a nepostoupí dál, může se z něj velmi snadno stát nesnesitelný pokrytec či nebezpečný fanatik. Stejně tak se z něj může stát poctivý ateista. Dospěje totiž již nematematicky k poctivému závěru, že víra v Boha, která stojí na základě výše uvedeného matematického úsudku, nemá smysl, respektive, že než věřit v takového Boha, to radši být navždy zatracen. V každém případě má ale tento vypočítavý matematik šanci přejít do další fáze, kterou je rozumný matematik.

Rozumný matematik věří v Boha na základě podobné úvahy jako matematik vypočítavý. Rozdíl je v tom, že rozumný matematik si existenci Boha dovede zdůvodnit i jinými postupy a argument vypočítavého matematika považuje za argument víceméně bezvýznamný. Boží existenci si totiž zdůvodní výrazně sofistikovaněji pomocí pravděpodobnosti. Pravděpodobnost, že svět vznikl náhodou, totiž rozumný matematik vidí jako výrazně nižší, než pravděpodobnost, že svět někdo, tedy Bůh, stvořil. Pomoci mu může v této úvaze především fyzika. Částečně ovšem i filosofie. I z rozumného matematika se ovšem poměrně snadno může stát ateista, a to v okamžiku, kdy zjistí, že moderní fyzika připouští možnost vzniku něčeho z ničeho. Pak mu už stačí, aby se začal opět zabývat počtem pravděpodobnosti, připustil možnost nekonečně mnoha vesmírů a téměř nekonečně dlouhého času a předchozí víra v Boha dostává povážlivé trhliny. Nicméně rozumný matematik má velmi dobré předpoklady přejít do kategorie čtvrté, tedy kategorie moudrého matematika.

Moudrý matematik důvěřuje systému a své vědní disciplíně, o níž už nějakou dobu ví, že prostě funguje. Prošel si již objevnými úvahami o vztahu teorie chaosu a zázraků, přestal modelovat Boha pomocí funkcí y se rovná x na x pro x jdoucí k nekonečnu či k nule, Nepodrobuje kritickému logickému zkoumání pět důkazů existence Boha Tomáše Akvinského. Moudrý matematik ví, že existuje funkční axiomatický systém, který zde prostě je. Zná základní principy funkčnosti axiomatických systému a tudíž ví, že axiom existence Boha může vyslovit pozitivně či negativně a na věci tím nic nezmění. Moudrý matematik zná princip elegance pravdivé hypotézy, který je ovšem svou podstatou principiálně nevědecký. Pro většinu moudrých matematiků, kteří věří v Boha, je pak hypotéza existence Boha výrazně elegantnější než hypotéza Boží neexistence. Moudrý matematik se nesnaží existenci Boha dokázat, moudrý matematik v Boha věří.

Všechny výše uvedené kategorie matematiků mohou působením synergických efektů v rámci teorie chaosu přeskočit do kategorie páté, již dříve zmíněné a nijak nepojmenované. Tito Vám na otázku, zda jako matematikové věří v Boha, odpoví asi nějak takto : „Vím, že největší blázen v dějinách světa byl Ježíš Kristus. Blázen lásky. Mám ho rád“.

P.S. Jeví-li se Vám první a pátá kategorie jako velmi podobná a sympatická, vězte, že nejste daleko od Božího království.