Cestou necestou ...
Cestou necestou ....
Včera jsem jel na otočku do Českých Libchav za Ústí. Krásná rovinka u Ostrova s mírnými zatáčkami začíná pod serpentinami na odbočce vedoucí na Rudoltice. Kolikrát se tam staly nehody a to i smrtelné. Jedná taková se udála asi před dvěma lety ve večerních hodinách několik okamžiků za námi a bylo téměř jisté, že jsme míjeli budoucího nebožtíka, kterého za nějakých 200 m čekala osudová srážka. Při příjezdu do Lanškrouna už vyjížděli hasiči a na opakované naléhání dětí jsem vyjeli za nimi a viděli místo, kudy jsme před několika minutami projížděli. Následující den tam byl odstavený vrak auta. Řidič jedoucí od Lanškrouna a zřejmě odbočující doleva na Rudoltice, najel předkem vozu do pruhu řidiče jedoucího v opačném směru, tedy řidiče, který musel jet nějakých 200 metrů po rovince za námi. Nehoda měla nepříjemné následky, chvilka nepozornosti a osudy lidí se nenávratně mění… Některé události končí šťastně a jiné těžkým zraněním a nebo i smrtí. Včerejší kolize vozů patřila zjevně mezi ty šťastnější alternativy. Krásně modrý VW Caddy odpočíval na boku v levém příkopu. Výrazně blankytná modrá barva a zelená značka na převoz informovala o tom, že vozidlo bylo právě uvedeno do silničního provozu. 
Levý bok a spodek vozu zřejmě pocítily tvrdost země, ale jinak bylo očividně patrné, že vůz je nepoškozen. Člověk by si snad jen zanadával na ty hluboké příkopy … Po pravé straně o kousek dál stál další účastník kolize – dodávka rozvozu rychlé pošty. Vypadala netknutá, takže se zřejmě jednalo o nějaké vytlačení ze silnice …Venku stáli lidé a diskutovali. Pokračoval jsem směrem na Libchavy a když jsem se vracel za necelou hodinku zpátky, tak se přede mnou pohybovala u Ostrova trávově zelená Škoda 120 a v ní dva lidé. Jejich vůz mimo obec vyvíjel rychlost 70 km/h a já těžce trpěl deficitem pružné jízdy . V protisměru jel řidič a ukazoval rukou podivná znamení jako by minimálně přistáli Marťani a nebo před námi chyběl kus silnice. Nic takového nás nečekalo, ale ve voze přede mnou se v jedné bohulibé vesmírné harmonii počali dít podivné věci. Chod jejich vozu se nezrychlil ani nezpomalil, ale jejich hlavy se v jednom rytmu nahnuly směrem k sobě, div nedošlo ke srážce a pak se různě pohybovaly ruce , což bylo naprosto nepřehlédnutelné. Probíhala rychlá akce - připásání se za jízdy. Uvědomil jsem si, jak asi policisté tyto situace vidí často a jak to vypadá nesmírně komicky. Protože jsem byl připásán a věděl jsem proč ta znamení protijedoucího řidiče, tak rychlopásání přede mnou jedoucích bylo pro mne zdrojem určitého oživení cesty. Pak už jsme jen pomalu míjeli odstavené vozy, blikající majáčky policejního vozu a stoupali v zákrutách k Lanškrounu...
