Jdi na obsah Jdi na menu
 
10. 10. 2009

Tavení duše

Tavil jsem včera v hrnci na plotně olovo ze starých trubek. Chystal jsem se na to léta a uvedl v úžas rodinu nejen úvodním zápachem přepálené staré hlíny a nečistot od nichž trubky byly znečištěné, ale následně tím, jak objemné trubky se slévaly v jednu hmotu a struska plavala na hladině mnou oddělována a vybírána a jak se čistá hladina roztaveného olova leskla... Bylo to fascinující. Na plynovém sporáku jsem měl takto roztaveno 12 kg Obrazekolova. Bůh s námi jedná podobně, tříbí nás osobně i v rodinných vztazích, probírá se "masou duše" dáme-li mu prostor a leckdy tu "strusku" musí vyhrábnout i od spodu kastrolu, protože je přilepena ke dnu. Pak vyplave na hladinu a muže být odňata ... Vím, jsou to obrazy, ale můj včerejší "experiment" mi ukázal, jak podivuhodně se dají oddělit věci dobré a špatné a to leckdy za cenu "přetavení původních tvarů." Přeneseno do lidské roviny se možná i člověk v manželství a sám před sebou musí naučit ztratit svůj tvar na kterém si třeba i zakládá a nechat se "tvarovat" Bohem samým. Zbytečné upnutí se na některé věci může být podobno pak starým olověným trubkám, které už neslouží svému účelu a neproudí jimi voda ... Zaslouží si přetavení a získání čistého kovu, který může být dál smysluplně využit ...

<:)))>< miro