vtípky
Přijde Matka Tereza k nebeské bráně. Zatluče. Za chvíli se otevře okýnko a vykoukne svatý Petr. "Aha, to jsi ty, tak pojď dál." Zrovna je čas večeře." a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát. Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí. Oběd, párek s hořčicí. Večeře, párek s hořčicí. To už bylo M.Tereze divné, a tak říká: "Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?" A svatý Petr říká: "A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.
Proč Bůh nemá titul CSc. 1.. Má jenom jednu známou publikaci. 2.. Ta je v hebrejštině. 3.. Nejsou v ní odkazy na další prameny. 4.. Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise. 5.. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně. 6.. Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale co dělal potom? 7.. Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená. 8.. Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty. 9.. Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech. 10.. Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy utopením pokusných objektu. 11.. Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, vyřadil z pokusného souboru. 12.. Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům, co si mají prostudovat. 13.. Nechal za sebe učit svého syna. 14.. První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc. 15.. I když má jen 10 požadavků, většina studentů v praktickém testu propadne. 16.. Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě na vrcholku hory.
Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu: "Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat." "Moc děkuji za nabídku, důstojnosti," povídá vězeň. "Ale na to musí být odborník."
Babička vezme vnuka poprvé do kostela a všechno mu ukazuje. Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se. Malého zaujme červená barva věčného světla. Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá: "Babi, kdy tam konečně naskočí zelená, abychom mohli jít dál?"
Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní umělý chrup. "Asi vás ruší při modlitbě," ptá se se zájmem. "Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku."
V pondělí stojí sousedé u zahrádky a povídají si. "Copak, že jste včera nebyl v kostele?" "Nebyl. Včera jsem spal doma."
V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.
Malí klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku. "Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?" ptá se kněz. "No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu."
Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne: "Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!" "A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?" odseknul malíř.
Baví se dvě duše v ráji: "Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?" "Byl to hlas mé ženy." "A co říkala?" "Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl."
Zemře pan farář a přijde k nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká: "Musíte chvíli počkat." Tak se tedy posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká: "Pojď dál." Teď to však ve faráři zavřelo: "Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?" Svatý Petr odpoví: "To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili."
Zakladatel metodismu John Wesley mel j ednou podivný sen. Stal u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: "Jsou tam katolíci?" Odpověď zněla: "Ano, mnoho." "I metodisté?" "Ano, mnoho." Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně. Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: "Jsou zde metodisté?" "Nejsou." "Katolíci?" "Nejsou." To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: "A koho tu vlastně mate?" Dostal odpověď: "Boží děti."
Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal. Přichází do Egypta k faraónovi. "Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?" Faraón si mne bradu a říká: "To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout." Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu. Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu: "Nechceš mě přijmout za svého Boha?" I babylónský král říká: "Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty..." Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše. "Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?" Mojžíš říká: "No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?" "Dám ti přikázání." Mojžíš se zamyslí a říká: "A co za něj budeš chtít?" "Nic." "Nic? Tak to mi jich dej deset!"
Katolík, Presbyterián a Baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdu červy tak se rozhodne ze si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí teda z člunu a po vodě přejde na břeh a pak se vrátí jdouce po vodě. Baptistovi můžou oči vypadnut a říká si: "Ten ale musí mít silnou víru že dokáže jít po vodě". Za chvilku to ještě udělá Presbyterián, opět jde po vodě. Baptista nemůže uvěřit svým očím a cely nesvůj zjišťuje že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnu chvíli se celý nervózní přesvědčuje že i on má přece silnou víru jako Katolík a Presbyterián a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizne pod hladinou... Katolík se otočí na Presbyteriána a říká: " Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny..."
Ptá se Kudlanka nábožná Jetele: " Hele Jeteli, pověz, proč se nemodlíš?" Jetel smutně zašeptá: "Víš Kudlanko, já nechci být spasen."
Dvě řádové sestry jedou autem a dojde jim benzín. Auto škytne a zastaví, sestry vystoupí a v dáli uvidí benzínovou pumpu. Dojdou tam a prosí pumpaře, jestli by jim nenatočil trochu benzínu, aby dojely k pumpě a mohly natankovat. "Ale beze všeho, sestry" povídá pumpař, "máte kanystr?" "Nemáme. Nemohl byste nám prosím nějaký půjčit?" ptají se sestry. "Zkusím něco najít" povídá pumpař. Za chvíli se vrátí a říká: "Sestry, víte, je mi to nepříjemné, ale, no, mám tu jen starý nočník. Jestli Vám to nebude vadit, tak Vám ho půjčím." "Ale nevadí, to je v pořádku." Pumpař tedy natočil trochu benzínu do nočníku, sestry poděkovaly a vracejí se ke svému autu. Přijdou k autu a nalévají benzín z nočníku do nádrže. Jede kolem náklaďák, řidič zastaví, vykloní se z okénka, vytřeští oči na sestry, jak nalévají nočník do nádrže a povídá: "Teda sestry, Vaši víru bych chtěl mít!"
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli. Mohamedán na to: To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli. Židovský rabín na to: Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý.
Víš kdo je patron estébáků ? No přeci Josef z Arimatie. On byl učedníkem Ježíše, ale tajným.
Přišel Kohn za rabínem: " Rabi, malér! Mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít!" Rabi odpovídá: "Kohn, to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a taky se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat, jdeme za vrchním rabínem!" U vrchního rabína svému představému povídají: "Rebe, poslouchaj nás, oba máme syny, hlavy otevřený, mohli být skoro rabíni a nechali se pokřtít!" Na to vrchní rabin: "A to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna, kluk chytrej, hlava otevřená, už mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat!" Vrchní rabi s nimi jde do synagógy a modlí se: Veliký Adónaj, máme problém. Všichni máme syny, kluci chytří, hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni a oni se nechali pokřtít!" Zahřmí a shůry se ozve hlas: "Pánové, tohle vy říkáte ausgerechnet mně?"
------------------------ Jak opravdu vznikl svět ? ------------------------ 1. Na začátku všeho bylo slovo a ve slově byly dva bajty, a víc nebylo nic. 2. I oddělil Bůh jedničku od nuly, a viděl, že to bylo dobře. 3. Bůh řekl: Budiž data. 4. Bůh řekl: Ať se uloží data na svoje místo. A vynalezl diskety, harddisky a kompaktní disky. 5. A Bůh řekl: Budiž počítače, aby bylo kam strkat diskety, harddisky a kompakty. Stvořil počítače a nazval je hardwarem a oddělil software od hardwaru. 6. Softwaru ještě nebylo, ale Bůh rychle stvořil programy - velké a malé a řekl jim: Jděte a množte se, naplňte celou paměť. 7. Ale unudilo se Bohu samému vytvářet programy a řekl si: Stvořím Programátora k obrazu svému a ať on vládne počítačům, programům a datům. I stvořil Programátora a usadil ho v Počítačovém Centru, aby v něm pracoval. Zavedl Programátora ke stromové struktuře a řekl: V každém adresáři můžeš spouštět programy, jenom z WINDOWS nic nespouštěj sic zemřeš. 8. Bůh řekl: Není dobré, když je Programátor sám, stvořím toho, kdo bude obdivovat Programátorskou práci. Vzal od Programátora kost, ve které nebylo mozku a stvořil To, co bude obdivovat Programátora. I zavedl To za Programátorem. To dostalo jméno Uživatel. A seděli nazí pod nahým DOSem a nestyděli se. 9. Ale Bill byl chytřejší než všechna jiná zvířata, které Bůh stvořil. Bill řekl Uživateli: Určitě řekl Bůh, abyste nespouštěli žádné programy? A řekl Uživatel: V každém adresáři můžeme spouštět programy, ale v adresáři WINDOWS ne, nebo zemřeme. A řekl Bill Uživateli: Jak můžeš o něčem mluvit, když jsi to nevyzkoušel! Ten den, kdy spustíte program z adresáře WINDOWS, budete rovni Bohu, protože jedním tlačítkem myši stvoříte to, co budete chtít. I uviděl Uživatel, že ovoce Windows byly pastvou pro oči a hodně závidění, protože jakékoliv vědomosti byly od této chvíle zbytečné. I nainstaloval Windows na svém počítači. A řekl Programátorovi, že to je dobré. A on si Windows taky nainstaloval. 10. A hned šel Programátor hledat nove drivery. A Bůh se zeptal: Kam jdeš? A on řekl: Jdu hledat nové drivery, protože nejsou v DOSu. A na to Bůh: A kdo ti řekl, že potřebuješ drivery? Nespustil jsi náhodou programy z adresáře WINDOWS? Programátor odpověděl: Uživatel, kterého jsi mi přidělil, si o bjednal programy pro Windows a proto jsem si i já nainstaloval Windows. A řekl Bůh Uživateli: Proč jsi to udělal? Uživatel odpověděl: Bill mě navedl. 11. A řekl Bůh Billovi: Protože jsi to udělal, budeš navěky proklet mezi vší chátrou, divokou zvěří. A bude nepřátelství mezi tebou a Uživatelem, navěky tě bude Uživatel nenávidět, a ty mu budeš prodávat Windows. 12. A Uživateli řekl Bůh: Windows tě velmi zklamou a zničí tvé rezervy sytémových prostředků, budeš muset používat špatné programy, a bez Programátora neudělaš ani ránu. 13. Programátorovi zase: Protože jsi poslechl Uživatele, prokleté ať jsou tvoje počítače, vznikne v nich mnoho chyb a virů, v potu čela budeš stále opravovat své dílo. 14. Odpravil je z Počítačového Centra a vstup zabezpečil heslem. 15. General protection fault.
Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řkouce: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící... Blahoslavení tiší... Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti... Blahoslavení milosrdní... Blahoslavení čistého srdce... Blahoslavení ti, kdo působí pokoj... Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni... Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích Pak Šimon Petr řekl: "Máme si dělat poznámky ?" a Ondřej řekl: "A to se máme učit nazpaměť ?" a Jakub řekl: "Bude se z toho psát písemka?" a Filip se přidal: "Co z toho můžeme zapomenout?" Jan navrhl, že stačí aby se to naučil jen jeden z nich. a Matouš se ozval: "A jak to všechno souvisí s reálným životem ?" a Jidáš to uzavřel: "Kdy už zas půjdeme dál ?" Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti. A Ježíš zaplakal...
Učitelé nedělní školy požádali svého pastora aby povídal dětem o manželství. Připravil si tedy pečlivě své vyučování, vstoupil do třídy a začal otázkou: "Hoši a děvčata, přišel jsem k vám dnes ráno, abych si s vámi povídal o manželství. Ale než začnu, může mi někdo z vás říci, co o manželství řekl Ježíš ?" Po chvilce mlčení se přihlásil Pepíček. Když ho pastor vyvolal, hrdě odpověděl: "Ježíš řekl: ' Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí '."
Mojžíš, Ježíš a starý pán spolu hrají v nebi golf. Mojžíš zahajuje hru. Usadí míček míří k jamce za jezírkem a odpálí. Míček letí a padá do jezírka. Mojžíš však zvedá hůl, vody se rozestupují a míček se po vodním dně dokutálí na břeh 2 metry od jamky. Ježíš nechce zůstat pozadu. Připraví míček a střílí stejným směrem. Ale i jeho míček se pomalu snáší na hladinu jezírka. Ježíš zvedá svou hůl a míček se po dopadu na vodní hladinu, navzdory přírodním zákonům, po hladíně dokutálí ke břehu. Zastaví se metr od jamky. Na řadě je starý pán. Ledabyle ťukne do míčku a ten se odrazí doprostřed jezírka. Tam se zázračně odrazí a letí k nebi. Letadlo nad golfovým hřištěm ho odpinkne na dálnici. Míček se zařadí do levého pruhu a předjede tirák s návěsem. Odbočí zpět k hřišti, proletí branou, po cestičce se dokutálí k jamce a spadne přímo do ní. Mojžíš se nakloní k Ježíšovi a zašeptá: Já opravdu nerad hraju golf s tvým taťkou!
Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu. Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete "Chvála Bohu" tak zrychlí a uslyší-li "Haleluja", zastaví. Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl " Chvála Bohu" a kůň se rozjel. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: "Chvála Bohu". Kůň zrychlil. Kazatel zakřičel: " Chvála Bohu". Kůň se dal do cvalu. Kazatel se chytil za hlavu:"Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení ?". Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: "Amen", "Hosana", " Maranatha"... Nic nefunguje. Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže:"Haleluja" a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti. Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese:"Chvála Bohu".
Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe. U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky ? Bible Zj 21:21 A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.
Kolik evangelistů je potřeba pro výměnu jedné žárovky ? a) 33. Jeden ji vymění, dva se sluní v jeho slávě, a 30 jich bude pořádat finanční sbírky ve jménu žárovek. b) Stačí jeden, ale žárovka musí činit pokání ze své temnoty a skutečně toužit po změně. - Kolik římských katolíků je potřeba pro zašroubování jedné žárovky ? a) Dva - laik ji zašroubuje, a kněz vyslechne jeho zpověď a dá staré žárovce poslední pomazání. b) Nedělají to. Celých 2000 let církevní tradice žárovky neměnily a tak nemají pro výměnu žárovek žádný precedens. - Kolik podivných křesťanů je třeba pro výměnu jedné žárovky ? a) 200!!! 100 jich sedí v církvi a modlí se dlouhé modlitby, aby se znovu objevilo světlo, 10 jich stojí na rozích ulic a přesvědčují kolemjdoucí, že pokud jim neuvěří, jejich žárovky zhasnou také, 5 se pokouší vymítat démona temnoty z prasklé žárovky, 10 jich tvrdí, že se za žárovku modlili a že navzdory svým pocitům věří, že žárovka svítí, 74 se jich snaží přesvědčit prasklou žárovku aby veřejně "uznala" své hříchy, aby ji Pán zase vrátil její světlo, a 1 zákonický idiot říká žárovce, že pokud chce být spasena, musí platit pravidelně desátky, nevynechávat bohoslužby a každý den vyprávět lidem: „Dříve jsem žila v temnotě, ale nyní jsem našla světlo". Pokud to všechno bude věrně dělat, dá-li Pán, světlo se jí vrátí (je ale možné že ji Hospodin jen vystavuje zkoušce - pak by mohla žárovka zůstat ve temnotě až na věky). - Kolik křesťanských fundamentalistů je třeba pro výměnu jedné žárovky? - Ani jeden. V bibli se o žárovkách nepíše a proto je žárovka je nebiblická. - Kolik misionářů je třeba pro výměn jedné žárovky? - 31: Jeden to udělá a třicet domorodců spatří světlo. - Kolik Anglikánů je třeba pro výměnu jedné žárovky? - 10: 1 ji nahradí novou žárovkou a 9 jich obdivuje starou žárovku ! Kolik ateistů je třeba pro výměnu jedné žárovky? Jeden. Přesto však zůstává v temnotě. Kolik charismatiků je třeba pro výměnu jedné žárovky? a) Jeden, zatímco má při chvalách zvednuté ruce. b) Tři, jeden vymítá a dva chytají c) Dvacet, jeden to udělá a s devatenácti se pak sdílí o své zkušenosti.
Pouští jde poutník, když najednou zpozoruje, že jej pronásleduje lev. Začne utíkat, avšak lev je stále blíž. Když už je těsně u něho, padne na kolena a prosí Boha: "Pane, vnukni tomu lvovi, prosím, křesťanské smýšlení!" Lev okamžitě padne na kolena, sepne packy, vzhlédne k nebi a říká: " Pane, děkuji ti za tento pokrm, který mi tak milosrdně posíláš do cesty..."
Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště "prejásaný a prepitý" muž prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu..." Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne..."
Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: "Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku." Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: "Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám... Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete." Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: "Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi."
Po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníkům a kostelníkům vlastní ho kárá: " Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozumněl!"
Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a vytáhne zatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání. Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání: " Co kdybys udělala něco s tou válkou v Kosovu..." " Hele", odvětí rybka, " já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka... Války - to je na mne moc. Zkus si přát něco jinýho." "Taky bych si přál, aby farníci v mojem sboru byli zbožní, trpěliví a milí." Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: "Kde že je ta válka...?"
převzato z http://mladezol.xf.cz/vtipy.htm
